Vydáme se společně do země, jejíž průměrná nadmořská výška je 2.750 m. Zažijeme řadu dobrodružství na nádherných horských trecích. Seznámíme se s životem horských pastevců, kteří žijí se svými stády koní, jaků, koz, ovcí a krav celé léto vysoko v horách. Nahlédneme do jejich jurt a užijeme si jejich tradiční pohostinnost. Ještě dnes se mi sbíhají sliny na domácí airan (kefír), voňavé máslo, sladkou smetanu a tradiční kurut (sušený tvaroh). Poznáme i nelehký život v horských vesnicích. I když horalé nevědí, co to je "minimalismus", přesto ho po staletí žijí. Snad právě proto jsou stále usměvaví, vlídní, přátelští, a jak nám opakovaně říkali, šťastní.

Společně projdeme centrální část Ťan-Šanu – Těrský Alatau. Některé jeho části sice již turisté objevili, ale přesto stojí za návštěvu. Najdeme tu zelená vysokohorská údolí plná volně se pasoucích koní, smaragdová jezera, divoké řeky, vodopády, ledovce a vysoká sedla s úchvatnými rozhledy. Vystoupáme do pětitisícového pohoří Alaj, kde naopak prožijeme samotu, volnost, ale i horké chvilky. Obzvlášť když nám přestane fungovat vařič, padne mlha a na mapy se nedá vůbec spolehnout. Vydáme se i do nejvyššího pohoří Kyrgyzstánu - na Pamír, kterému se oprávněně říká "Střecha světa“. Sedmitisícový hřeben s Pikem Lenina mě opravdu "posadil na zadek". Vychutnáme si i atmosféru orientálních bazarů a postsovětskou nostalgii měst.